Materiály v hodinářství

Nerezová ocel:

Ušlechtilá nerezová ocel je jedním z nejpoužívanějších materiálů, ze kterých se vyrábí pouzdra a náramky hodinek. Běžně ocel obsahuje určité procento niklu, který může vyvolávat alergickou reakci. Antialergická ocel, která obsahuje pouze minimální procento niklu se označuje 316L. Největšími výhodami oceli jsou vysoká tvrdost, barevná stálost, univerzální stříbrná barva. Oproti titanu je ocel podstatně těžší, cca o 32%. Hodinky z ušlechtilé nerezové oceli mají na zadním víčku nápis Stainless steel all. Celkově lze říct, že ocelové hodinky jsou většinou nejlepším kompromisem kvality za příznivou cenu (záleží samozřejmě na značce).

Mosaz:

Mosaz je slitina mědi, zinku a niklu, která se velice často používá v hodinářství především u lacinějších hodinek, protože se jedná o levný materiál, který se navíc snadno zpracovává. Mosaz, která je sama o sobě žlutý kov, se pokovuje niklem, chromem, případně zlatem. Nevýhodou je, že pokovení se při častém nošení hodinek sedře a začne prosvítat žlutá mosaz. Některé značky mají pokovení kvalitnější a vydrží déle. Mosazné hodinky mají na zadním víčku většinou nápis Stainless steel back. 

Titan:

Titan je tvrdý, nekorodující, lehký materiál stříbřité barvy, který se využívá pro výrobu pouzder a náramků hodinek především díky své lehkosti a tomu, že neobsahuje nikl, a proto je vhodný pro alergiky. U titanových hodinek se často využívá efektu povchových úprav – leštěný titan má totiž stříbrnou barvu a matovaný šedou. Titanové hodinky se také pokovují zlatem technologií IPG. Nevýhodou titanových hodinek je vyšší pořizovací cena oproti oceli.

Plast:

Plast se používá k výrobě pouzder především u sportovních hodinek. Výhodou plastu je především nízká cena, lehká váha, široká paleta barev, antialergennost a odolnost vůči vodě. Nevýhodou plastu je jeho křehkost, která se zvyšuje stářím materiálu. Z pryže se také vyrábí náramky hodinek, o kterých platí v podstatě to samé. Hodinky s pryžovým páskem jsou vždy levnější než s ocelovým, hrozí zde však riziko prasknutí. Alternativou jsou u sportovních hodinek nylonové pásky, které jsou také voděodolné i odolné vůči poškození.

Keramika:

Keramika je moderní materíál používaný v hodinářství buď jako doplněk na pouzdře nebo v náramku nebo se z ní vyrábí kompletní hodinky. Největší výhodou je vysoká tvrdost, nevýhodou je naopak křehkost materiálu. Celokeramické hodinky se většinou vyrábějí v černém provedení, nejznámější jsou asi hodinky švýcarské značky Rado. Jako efektní barevný doplněk se většinou používá bílá nebo černá keramika.

Skla:

Křemíkové sklo:

Je to nejběžnější materiál používaný u sklíček hodinek, především díky nízké ceně. Křemíkové sklo méně odolné vůči poškrábání, ale zato není tak křehké jako safírové sklo. Jeho tvrost se pohybuje na Mohsově stupnici tvrdosti mezi 4-5 z deseti.

Safírové sklo:

Safírové sklo se používá především u luxusnějších hodinek. Vyrábí se ze syntetického korundu a na Mohsově stupnici má tvrdost 9. Safírové sklo lze v podstatě poškrábat pouze stejně tvdým korundem nebo diamantem.